jordan rudess
Jordan Rudess
18.03.2006
Jordan Rudess vypráví. "Vechno se začalo, kdy můj učitel, tehdy jsem
chodil do druhé třídy, zazvonil mé matce, aby jí řekl, jak hezky jsem
hrál ve třídě na piano. O týden později u stálo v pracovně fortepiano
White Estey. Lekce byly kadý týden. První noty se rychle změnily v
symboly akordů, a později přily ji první spontánní improvizace. To po
roce výuky vedlo k tomu, e jsem změnil stávajícího učitele za lepího.
Magda mne chtěla připravit na
prestiní hudební kolu Juilliard School. Její syn opustil svět váné
hudby, kdy začal hrát ve skupině Guya Lombardo a chtěla se ubezpečit, e
mne nepotká toté. Diskrétní podloky pod fortepianem mi pomohly osvojit
si Bacha, Beethovena a Chopina. Po dvou létech, na předehrávkách mi to
lo celkem dobře a byl jsem přijat v 9 letech na tuto prestiní kolu. To
ovem znamenalo, e bude trávit kadou sobotu v New Yorku, kde se bude
učit hrát na piano, teorii, komponování a cvičit sluch. V těch letech
jsem byl velmi jednostranně zaměřený. Poznal jsem mnoho znamenitých
talentovaných lidí. Můj vývoj byl zvlátní - normální kola mne přestala
zajímat, přestal jsem psát i domácí úkoly, kola mě prostě nezajímala,
někdy jsem ani nechodil na hodiny (zůstaval jsem doma, abych mohl
cvičit). V té samé době jsem se ale na hudební kole zajímal o vechno.
Očekával jsem vdy sobotu, kdy jsem získával sebedůvěru a vyrůstal jsem
hudebně. Dodnes jsem velmi jednostranný (hudba je mým ivotem). Ve kole
Julliard jsem strávil více ne 9 let.
Můj zájem o populární hudbu se začal poslechem "Beatles" ze starých
desek přehrávaných jetě na rychlost 45. ivot se mi změnil, kdy mi můj
přítel pustil desku skupiny Emerson, Lake and Palmer "Tarkus". To, o co
jsem se zajímal mimo Julliard, se změnilo v hlavní zájem. Od 17 let se
na stěnách mého pokoje vyjímaly
fotografie syntezátorů Mini Moog. Můj přerod začal. Nakonec jsem dostal
Mini Moog, kdy mému otci přila do hlavy mylenka, e by jeden z mých
strýců jej pomohl zaplatit. Mé přání byly splněny! Vechno se to událo v
době, kdy jsem měl začít denní studium na na Julliard. Ztratil jsem
zájem o vánou hudbu, ale učitelé i rodina mne vichni přesvědčovali,
abych pokračoval ve studiu klasické hudby. Na Julliard jsem pak dostal
stipendium a vyhlídkou na mého nového učitele, a e se stanu přítím
velkým mladým americkým pianistou. Dlouho ale netrvalo, a u jsem tam
nebyl.
S jednou rukou na přepínačích, a druhou běhající rychle po klaviatuře, jsem si sbalil své osobní věci a odeel jem ze koly.
Mými prvními koncerty byly jamy v nočních hodinách na různých
studentských rádiových stanicích. Hrál jsem například s "Complex" -
tříčlenná skupina, ve kterém hrál i Joseph Lyons, který celkem náhodou
byl mým prvním učitelem teorie hudby na Julliard ji v mých 9 letech. V
té době jsem také rozvíjel své znalosti práce se syntezátorem.
Představoval jsem si, e v době hraní na syntezátor jsem byl schopen
ovlivňovat úplně jiné představy mysli. Vechno se změnilo.
Můj zájem o rockovou hudbu mě nakonec přiměl vehno změnit. V Marylandu
jsem hrál se skupinou "Apricot Brandy". Občas jsme zkoueli hrát moji
novou progresivní hudbu na maturitních plesech a tancovačkách na
středních kolách, kde jsme hrávali. Dodnes si vybavuji některé ze
okovaných tváří těchto studentů.
Nakonec jsem se vrátil do New Yorku, abych se připojil ke skupině,
která měla podepsaný kontrakt z vydavatelstvím Epic, jmenovala se
"Speedway Boulevard". To vechno bylo velmi vzruující. Strávili jsme ve
studiu bezmála rok psaním skladeb a nahráváním. Skupina hrála rock s
některými prvky progresivního rocku, který se nám povedlo przemycić.
Kdy hraní pro hudební vydavatelství zvedlo zájem, Epic ukončil přestal
vydávat desky zrovna v době, kdy skupina měla jakýsi úspěch.
Podařila se mi báječná věc, telefonoval mi kytarista Vinnie Moore.
Potkali jsme se na koncertě na veletrhu. Přinesl jsem na koncert
přenosný syntezátor nabíjený bateriemi. Kdy jsem viděl jak Vinnie
vypaluje svá sóla na svém stanoviti na veletrhu, zapnul jsem svůj
syntezátor a začal jsem jamovat s ním. O dva roky později, kdy
připravoval nahrávání desky "Time Odyssey", napadlo jej kontaktovat mě.
Nahrál jsem s ním to album, na kterém jsem i komponoval část skladeb a
později jsme vyjeli na koncerty. V té době jsem také napsal a nahrál
písně se zpěvačkou Annie Haslam (z Renaissance) a nahrál rovně několik
skladeb s Davidem Bowiem.
Brzy jsem se seznámi l jetě více se syntezátory, kdy můj dobrý přítel
Jack Hotop mi ukázal Korg. Zaloili jsme tříčlenný, klávesový,
progresivně-rockovou skupinu, která začala hrát na mnoha hudebních
veletrzích. V té době jsem začal být známý, částečně díky zmínkám v
Keyboard Magazine a přenosům z naich vystoupení.
Jan Hammer byl vdy mým idolem a byl jsem překvapen nabídkou hrát s ním
v jedné skupině. Ta se skládala z Jana, mne, Fernando Saunderse a
Tonyho Williamse. Bylo velmi příjemné hrát hudbu, která na mne měla
obrovský vliv. Koncertovali jsme snad po celých Státech a byli jsme i
hlavní atrakcí festivalu Montreal Jazz.
"Paul Winter Consort" existuje v mém ivotě ji mnoho let. Velmi dobře
jsem se bavil, kdy jsem s nimi hrával po celém světě. Je to bezvadná
hudební rodina.
Začalo to tím, e violoncelista Eugene Freisen mne vyhledal, přiel do
mého studia a jamovali jsme.
Tehdy dozrála doba, abych nahrál svou vlastní sólovou desku. Potkal
jsem Liv Khalsa ve vydavatelství Invincible, která mi umonila vydání CD
"Listen (Poslouchej)". Hudba, která mi vířila po mnoho let v mé hlavě mohla konečně spatřit světlo světa.
V roce 1994 jsem byl zvolen "Nejlepím Novým Talentem" v hlasování
čtenářů Keyboard Magazine. To, co mne nejvíce potěilo, byl fakt, e jsem
byl na druhém místě po Keithu Emersonovi v kategorii "Najlepí
Klávesista". Ten úspěch mi opravdu pomohl rozehrát hru na několika
frontách.
A co se nestalo!!... Během jednoho týdne mi telefonovali "Dream
Theater" i "Dixie Dregs". Měl jsem snad týden na přepis partitury a
naprogramování vech zvuků na syntezátor před blíícím se turné Dregs.
Přitom toté jsem dělal i s hudbou Dream Theater, nebo jsem měl s nimi
zkouku o dva dny dříve ne u Steve Morseho. Moje zkuenosti s Dream
Theater jetě jaksi povrchní, ale zahrál jsem si s nimi
na koncertě "Concrete Music Convention". Kdy veletrh skončil, rozhodl
jsem se přidat k "Dixie Dregs" a absolvovat s nimi celé přítí turné.
Opravdu to nebylo lehké rozhodování!
Co tomu ale předcházelo....
Viděl jsem Dixie Dregs na koncertě v New Yorku asi před třemi lety před
oním důleitým telefonním hovorem. Byl jsem pouze jedním z jejich
fanouků. Stál jsem v hlediti a snil o tom, jak by bylo skvělé, kdyby
ten bubeník (Rod Morgenstein) hrál moji hudbu. Věřte více svým přáním!
Jednou večer na koncertě s Dixie Dregs, odela elektrika vem hudebníkům
mimo mne. Rod a já jsme prostě hráli dále. Přeladil jsem syntezátor na
silnějí zvuk a začal volně improvizovat na téma skladby, kterou jsme
zrovna hráli. Zbytek členů skupiny byl samozřejmě vynervován tím, co se
stalo, ale po několika minutách se ji usmívali, nebo se z toho stal
celkem vydařený jam. Kdy opět zapnuli elektriku, přidali se k nám i
ostatní a společně jsme dovedli skladbu
do velkého finále. Tenhle moment byl vlastně začátkem projektu "Rudess Morgenstein Project".
Jordanovo třetí sólové album ji také vylo, a je nazváno "Resonance (Ozvěna)".
Jordana můeme slyet spolu s Keith Emersonem, Rick Wakemanem a Patrick Morazem při nahrávání Chopinovy Revolutionary Etude "Steinway to Heaven",
vydala Magna Carta, jako spojení rockové klávesové virtuozity s klasickou hrou na piáno. Jeho poslední realizovaný projekt
"Liquid Tension Experiment 2" vznikl za spolupráce mezi Jordanem, Johnem Petruccim a Mikem Portnoyem z Dream Theater a s důvěrně známým
basistou Tony Levinem od King Crimson a Petera Gabriela. pak jetě absolvoval dvě představení
"Encores, Legends and Paradox" s bubeníkem Simonem Phillipsem, houslistou Jerry Goodmanem a producentem Robertem Berry. Vylo rovně na labelu Magna Carta.
CD skupiny Dream Theater, ke kterým se přece jen dostal v roce 1999,
pojmenované "Scenes From A Memory (Scény z paměti)", bylo uvolněno
koncem roku 1999 a bylo vřele přijato fanouky Dream Theater na celém
světě. No a dalí album, tentokrát studiové 2CD vylo v lednu 2002 pod
názvem "Six Degree of Inner Turbulence". Mimochodem je vynikající a
poslechnete-li si některé Rudessovo sólo na syntezátor nebo varhany,
určitě se připojíte k jeho fanoukům.
Zdroj informací: volně přeloeny texty z http://www.jordanrudess.com/, http://www.dreamtheater.net/ a jejich polské překlady.